OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Počet skupin a projektů, jimiž prošel a prochází německý bicmen Uli Kusch, vskutku narůstá geometrickou řadou. Na tom ovšem není nic zas tak divného, neboť známe přece celou řadu dalších světoběžníků (případně „Německoběžníků“), kterým také usedlý stereotyp neříká pane. Zakotvení či lépe řečeno položení základů v projektu RIDE THE SKY (za současného působení v MEKONG DELTA a BEAUTIFUL SIN) po jeho posledním velkém odchodu tak rozhodně nemohlo nikoho překvapit, stejně tak jako (nejspíš) nikoho nepřekvapí ani to, co RIDE THE SKY s Björnem Janssonem (BEYOND TWILIGHT) za mikrofonem produkují. Tak schválně. No ano, tahle kapela si na sebe bez jakéhokoliv zaváhání navlékla heavy-powermetalové tričko perfektně padnoucího střihu MASTERPLAN a aby to snad nikdo hned ze začátku neprokouknul (a Uli nám také nenápadně připomněl, že dlouhou dobu válčil v HELLOWEEN), zamaskovala to právě všeříkajícím názvem RIDE THE SKY. Jednoduchá matematika.
Jen se možná pánové navzdory tomu přepočítali. Ono odstartovat nový projekt tím, že mu vtisknu podobu toho starého, to přece jen nevypadá úplně nejrozumněji. Čistě teoreticky by totiž člověk očekával alespoň nějaké zpřetrhání dosavadní hudební profilace, nějaký stín vlastního světla či vlastně všechno možné, jen ne zaryté a důkladné setrvání u toho, co jsem dělal až doposud. Ale i tací se holt najdou a RIDE THE SKY jsou v tomhle směru neoblomní. A když znít jako MASTERPLAN, tak se vším všudy, včetně hlasového vybavení Björna Janssona, který jakoby z úst Jornovi Landemu vypadnul (však také v BEYOND TWILIGHT moc dobře věděli, proč jej tam chtějí). „New Protection“ tudíž nenabízí nic jiného, než jen celkem věrohodný model toho, jak také mohla znít současná patra kolem Rollanda Grapowa, kdyby ji nepostihl loňský exodus. Pár heavy hitovek („A Smile From Heaven´s Eye“, „Silent War“ či totálně učebnicová „Endless“), pár silou nahuštěných jízd („The Prince Of Darkness“, „Black Cloud“), pár kousků na půli cesty mezi nimi („New Protection“, „Corroded Dreams“ nebo „Heaven Only Knows“), a všechno pochopitelně s typickou příchutí MASTERPLAN od A až do Z. Někde tomu nechybí ani poměrně zdravá a opodstatněná soutěživost či chytlavost (již zmiňovaná „Endless“), povětšinou však materiál alba působí jaksi jednorázově, jako by byl na tři, čtyři použití, po nichž se (při dalších pokusech o užívání, pokud k nim tedy vůbec dojde) z něj stává ušmudlaný hadřík na utírání prachu z o hodně podstatnějšího alba nesoucího všeříkající název „Masterplan“.
Ale abych nepřeháněl. Ne, album „New Protection“ samozřejmě neznamená bůhvíjaký extrémní průšvih, na to jsou ostatně zkušenosti a dosavadní praxe všech zúčastněných (kytarista Benny Jansson je mimochodem bratrem Björna a spolu působí také v kapele TEARS OF ANGER) až příliš kované. Problémem, a to dost možná osudovým, jsou pro něj zkrátka hodně průhledné okolnosti, které doprovázejí jeho vznik, okolnosti, bez nichž by možná jindy a jinde mohlo snad i s úspěchem obstát. Jenže rozhoduje se teď a tady a to bude už navždy tím nejrozhodnějším faktorem, pro RIDE THE SKY navíc s velkým otazníkem, jestli to přece jenom nešlo trošičku jinak.
Nastavovaná kaše někdejšího MASTERPLANu.
5 / 10
Björn Jansson
- zpěv
Benny Jansson
- kytary
Kaspar Dahlqvist
- klávesy
Mathias Garnås
- baskytara
Uli Kusch
- bicí
1. New Protection
2. A Smile From Heaven's Eye
3. Silent War
4. The Prince of Darkness
5. Break The Chain
6. Corroded Dreams
7. The End Of Days
8. Far Beyond The Stars
9. Black Cloud
10. Endless
11. Heaven Only Knows
12. A Crack In The Wall
13. Make The Spirit Burn (Digi Pack Bonus)
14. Trall Of Fame (Japan Edition Bonus)
New Protection (2007)
Vydáno: 2007
Vydavatel: Nuclear Blast
Stopáž: 50:10
Produkce: Benny Jansson, Uli Kusch & Björn Jansson
Studio: Zinkens-Studio Stockholm
Neuvěřitelná prázdnota, odpusť mi MASTERPLANe, že jsem o tvé třetí desce pochyboval. Tvůj bývalý bubeník Uli Kusch se spojil se skvělými hráči, má za mikrofonem (stále ještě současného?) zpěváka BEYOND TWILIGHT, který je vskutku výtečný a navíc výsledný sound RIDE THE SKY zabíjí. Co je to ale platné, když to všechno dohromady zastřešuje jen velké kulové. Čeho je moc, toho je zkrátka příliš a pokud snad stále sdílíte názor, že odchodem Kusche přišli HELLOWEEN o nejschopnějšího skladatele, "New Protection" by vás z toho mělo spolehlivě vyléčit.
Na pomery sucasneho speedu nadpriemerne album. Neprinasa nic nove, nie je trvanlive ale tak na prve 3-4 posluchy zabavi.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.